Naše začátky
Naše začátky
o agility jsem se poprvé dozvěděla až u nás na cvičáku, a to jen proto, že naše výcvikářka už v agility závodila. Z místního tisku jsem se i dočetla, že se svojim vlčákem Žofkou z utulku slaví několikanásobné úspěchy. Na cvičáku po cvičení jsme se psy ještě zdolávali některé z překážek, to aby se pes nebál a plně důvěřoval svému pánovi . Několikrát jsem potom viděla ukázky agility na různých akcích útulku, kde jsme byli v řadách diváků. Od samého začátku se mi tento sport líbil. Začali jsme se pomalu o to více zajímat a po klasickém cvičení poslušnosti jsme na cvičáku začali zůstávat i a na cvičení agility. Překonání jednotlivých překážek Bonina zvládala a slalom se za pomoci piškotku naučila taky rychle. Nejprve jsme začínali na vodítku, to aby pochopila, že přes překážku musí a ne že ji obejde. Začala jsem na Bonie pozorovat, že ji překážky začínají bavit. Nejvíce tunel. Jak ho viděla, sama jím musela proběhnout a i na Áčko a lavičku šla sama. V té době jsme ale ještě hodně bojovali s poslušností a tak nad zdolání překážek zvítězil často její lovecký pud- čmuchání. Prostě si šla za tím co zavětřila. V tu dobu jsem si myslela, že mi nikdy nebudeme schopni agility provozovat díky jejím vrozeným pudům. Přítom ji všichni chválili, jak je na překážky šikovná.
V létě u nás probíhal týdenní výcvikový tábor agility. Přihlásili jsme se, ale vzhledem k dovolené jsme mohli nastoupit až od druhého dne. Hned při přivním treninku se Boninka předvedla a tak po třetí překážce si prostě odběhla prozkoumat teren. Zkušená výcvikářka mi hned řekla,že pokud chce někdo dělat agility, tak musí mít v první řadě u svého psa 100%- tí poslušnost, což mi jsme hned předvedli , že nemáme. Bylo mi tenkrát hrozně, když mi to předevšemi řekla.V tu dobu jsem si myslela, že je to všechno k ničemu. Soustředění jsme ale absoluovali až do konce a Bonina se začala pomalu zlepšovat. Samozřejmě , že musela běhat za pomoci nějaké mňamky, ale to běhali i ostatní psi. Na konci kurzu mi výcvikářka řekla, že je opravdu moc šikovná na to jak je mladá, ale že musíme ,,makat,, na poslušnosti a že ví, že s bígly to není jednoduché. V trenincích jsme ale pokračovali. Potom přišel bíglí tábor. Agility patřily mezi jednu z táborových soutěží. Jelikož jsme agility trenovali, byli jsme přiřazeni do skupiny nejpokročilejších s těmi, co již v agility závodili. Tady nám treninky hodně daly. Marně jsem několikrát přemýšlela, kde nastal zlom v poslušnoti Boniny! Myslím ale, že to bylo právě tady, na táboře. Ne, že by se poslušnost tolik trenovala, ale bylo tady okolo 50-ti psů, kteří stále běhali navolno. Prostě smečka jak má být.! Bonina se v té době hárala a tak se smečkou byla velmi málo. Ale i to stačilo na to, aby si upevnila vztah ke mě - paničce. Byl jsem s ní od rána do večera a navíc jsem pro ni byla tou největší oporou, abych ji uchránila před dotírající smečkou psů. Tady si mě taky jako paničku začala hodně hlídat. Na táboře jsme taky běželi své 1. závody. Sice to byly pouze táborové, ale v dané době to bylo jedno. Šlo o to, vyzkoušet si, jestli jsme schopny zvládnout trať a hlavně udržet Boninu na parkuru. Byla to pro nás velká zkušenost . Pro mě, zapamatovat si trať a pro Bonie úkol následovat paničku po dobu celého parkuru. Představte si, že jsme to zvládly obě! Mezi ostřílenými závodníky jsme skončily na 8. místě s jednou chybou ,za kterou jsem mohla já. No kdo jiný! Měla jsem obrovskou radost! Tady jsem si poprvé řekla, že v žádném případě neskončíme, ale naopak, že se do toho pořádně obujeme.!
Po táboře jsme pokračovali v treninku.
28.9. jsme se přihlásili na Klubové závody Sultánků. Na místě nás Danča nejdříve přihlásila do kat. začátečníků, ale potom mi řekla , že když už jsme tady, tak ať toho využijeme a jdeme celý závod. Řekla jsem si , že vlastně o nic nejde a tak jsme to zkusili. Měla jsem jen obavy, aby Bonie následovala mě a ne přilehlý les a pach po koni ,který okolo celého parkuru před závodem kroužil. Pamlsek byl povolen . K mému užasu jsme 1. závod zaběhli bez jediné chyby a ještě jsme sklidili pochvalu od zkušené závodnice Sultánků Irenky. To si dovedete představit co to pro mě znamenalo! Myslela jsem , že Bonie samou radostí umuchluju. V druhém závodě jsme udělali menší chybičku, ale na záčátečníky opět super. Konečný verdikt byl 5. a 6. místo.
Nakonec se běžekl závod začátečníků. Na startu nás bylo celkem 16. K mému užasu jsme tuto kategorii vyhráli a vychutnali si , co je to stát na vyhlěšní vítězů. Prostě užasný pocit. Doufám, že jsme ho nezažili naposled.!
No a jak pokračujeme dál?
3 x v týdnu trenujeme. 1x v - každé úterý jezdíme trenovat do nedalekého Dubence , ke skvělé partě lidiček - Ossa snopy Dubenec.
2x trenujeme u nás na cvičáku - každou středu a neděli pod vedením naši Danči.
A výsledky naši práce? Ty zjistíte když se otevřete naše úspěchy.
