Jdi na obsah Jdi na menu
 


21.-27.8.2005 - Letní výcvikový tábor v Novém Strašecí

24. 2. 2009

Tak jsme se zúčastnili poprvé bíglího tábora. No a jaké to bylo? Jedním slovem bezva, až na to, že jsem si odjezd a celý pobyt zkomplikovala, protože v sobotu, přesně den před odjezdem jsem začala hárat. Nojo, přírodě neporučíš! Myslela jsem, že paničku trefí! Však hned žavila telefony a projednávala, jestli vůbec na tábor odjet nebo raději zůstat doma. Jelikož jsme se ale tak moc těšili a navíc jsme brali sebou Andyho a Klárku, tak jsme prostě vyrazili .
Tak a tady se vám stručně pokusím popsat co jsme na táboře dělali.

Ne - 21.8. - vyrazili jsme ve 14,00 hodin, naložili Andyho a Klárku. Andýsek hned zavětřil - aby ne, že hárám a tak si mě musel nejdříve pořádně očuchat. Paničky nás musely dát do latě, já jsem usedla vedle své jako ten správný navigátor , Andy s Klárkou dozadu a jelo. Cesta probíhala dobře, jednou jsme zastavili na vyvenčení.
Do tábora jsme dorazili po  šesté hodině, kde jsme byli přivítáni páníčky Quaintyho - Topkovými a Katkou Ryšavou. Protože se obloha v dáli začala nějak zatahovat, začali jsme rychle stavět stan. Teda já ne, moje panička s Klárkou.  Jen to dostavěly , přehnal se pěkný liják.

Pondělím nám začal táborový plán přesně dle rozpisu. A že jsme se nenudili, posuďte sami!

PO-22.8. - v 8 hodin ráno nás čekala snídaně. Po snídani jsme se připravili na náš 1. společný výlet do Lán podívat se na presidenskou oboru. Nebyli jsem ale ještě všichni, ostatní měli dorazit až odpoledne. Cestu jsme si ale zkomplikovali, protože jsme na nějakém rozcestí uhnuli jinam a tak jsme nakonec usoudili, že už jsme toho našlapali dost a že se raději vrátíme zpátky. V táboře už na nás čekali noví bíglíci. Večer jsme se potom všichni seznámili u táboráku. A protože jsem hárala, vysloužila jsem si hned přezdívku háravka, která mě provázela celý tábor. Nebýt paničky, která na mě volala, uplně bych zapomněla jak se jmenuju!

Vzhledem k mému hárání jsem nemohla být se smečkou tak, jak bych si přála. Přeci jenom mi někteří jedinci nedali pokoj. Ale na druhou stranu dvoření některých mi bylo velice příjemné, Však jsem si hned vytřídila ty , které jsem hned odehnala a ty , od kterých jsem se nechala pusinkovat. K nim patřili dva spolubydlící Lisienek a Amigo.
Problém byl jenom trochu s Andym, protože ten mi byl pravým bodigardem a některým jedincům to dal hodně najevo. Na druhou stranu byl tím opravdovým kámošem, protože v odděleném výběhu v kterém jsem většinu času byla  sdílel se mnou aniž by musel. Pokud nebyl se mnou , dělal rád společnost mé paničce, od které se nehnul.
Je to opravdový kamarád.

ÚT-23.8. - podle táb. plánu nás čekalo cvičení: agility a příprava na BZH aZOP. Rozdělili jsme se na tři skupiny , jednu skupinu jsem tvořila já háravka. Ke mě se přiřadillo několi fenek , vyjímkou byl Quentík., který je opravdový šampion-dovede své pudy na povečl paničky ovládat. Cvičilo se ráno i odpoledne, skupiny se střídaly. Moje skupina vyrazila jako 1. do lesa. Bára pro nás měla připravenou kůži z divočáka a kopýtko, s kterým nám páníčkové udělali stopu. Jelikož jsem pravý bígl, nebylo pro mě problém jít po vyznačené stopě a kůži z prasete vyčmuchat. Byla jsem pochválena za dobrou práci v lese. Jediné co mi Bára vytkla ,bylo moje rafání při odložení. V podvečer proběhla táborová výstava, na které jsem se umístila na 2. místě.  Posuzovala Bára a pí. Krejzková.  Táborovou vítězkou se stala Fabienka.


ST-24.8. -  práno jsme pokračovali v nácviku agility. Byli jsme přiřazeni do kategorie nejpokročilejších, přesto že jsme na závodech ještě nebyli- to proto, že agility cvičíme.
Ale rozhodně nám to nebylo na škodu!
Odpoledne probíhal Železný bígl, které jsme se vzhledem k mému hárání nezúčastnili. Ale všechny jsme na hrázi rybníka povzbuzovali a obdivovali, jak jsou šikovní. Už se těším na příští rok, jak si to taky vyzkoušíme!
Večer bylo vyhlášení a předání krásných cen těm nejlepším.

ČT-25.8. - na tento den pro nás Bára a spol. připravili vědomostní bíglcross. Do klobouky byly vloženy jména páníčků a losovaly se dvojce. No a věřte , nevěřte, nalosovali mi Klárku s Andym. Všichni to hned komentovali, že prostě nerozlučná dvojka musí být spolu! Sice jsme měli nejlepší čas, zato naše vědomosti stačily na předposlední 17-té místo. No na příště se můsíme připravit! Odpoledne jsme opět cvičili agility, protože na druhý den nás čekal opravdový agiliťácký závod. Panička mě moc chválila, cvičila jsem a ani nikam z parkuru neutíkala. Byli jsme s paničkou pochváleni, teda samozřejmě víc já, paničce bylo vytknuto, že mě špatně navádí a pozdě říká povel před další překážkou. No musí hodně trenovat!

Pá-26.8. - tak a závody jsou tady! Celý den byl ve znamení agility! Rozlosovánmí bylo podle kategorií. Já jsem byla v kategorii nejpokročilejších tudíž v té nejtěžší. Pro každou kategorii byl postaven jiný parkur. Když moje panička uviděla parkur s 22-ti překážkami, tak byla přesvědčena, že ho nezvládneme, tedy ona, že si ani nezapamatuje pořadí jedn. překážek. Ale já ji tajně věřila.! Proti regulím orpavdových závodů, byla povolena mňamka. Na mě čekal rozkrájený párek, který bych normálně nedostala, ale piškotů jsem stejně jako ostatní za celý týden měla plné zuby. Parkur jsme zvládli nádherně, udělali jsme pouze jednu chybičku, kdy mě panička špatně navedla okolo skočky a já ji ještě jednou skočila zpátky. Na stupních vítězů jsme nestáli, ale v soutěži jsme byli rovnoceným soupeřem už otřelých závodníků. Panička měla obrovskou radost, že jsme parkur zvládli a hlavně doběhli. Umístili jsme se na pěkném 8. místě.  Následovaly ještě dva další běhy - srandovní. Prvním byla rychlostní rovinka a druhým běh nazvaný ,, Tinki vinky,,. Tady jsme se strašně nasmáli. Skočky a slalom si museli vyzkoušet pěkně i páníčkové, to aby viděli, že to není až tak jednoduché. V polovině trati , kde nás držela Bára, si nás vyzvedli a společně jsme potom celý parkur dokončili. Do pátého místa jsme se neumístili a další pořadí se už nevyhlašovalo. Večer bylo slavnostní vyhodnocení, všichni dostali diplom a nějaké ty dobrůdky od sponzorů. Poháry pro ty nejlepší byly kouzelné!

So-27.8.- nadešel poslední táborový den. A abychom si ho ještě užili tak pro nás Bára na dopoledne připravila ,další táborovou hru, hon za pokladem,,. Byli jsme odvedeni k lesu na jednu z přilehlých luk, kde nám byla vysvětlena trasa hledání pokladu. A aby to nebylo zas tak jednoduché, trasy - hned několik , byly označeny buřty.  Některé prostě byly ty pravé a vedly k pokladu a některé sloužily pouze jako návnada. Všichni jsme hned zavětřili a rozeběhli se za ,, tou,, svoji cestou. Já sjem paničku vedla správným směrem, ale bohužel ona poklad v roští prohlédla. O to víc ji to mrzelo, když potom viděla, že jsem ji dobře vedla. Poklady byly dva- jeden z pokladů našla Hanka s Badýskem. Poklad byl plný psích dobrůtek - mňam ještě te´d se mi zbýhají sliny. Ale všichni jsme byli tou nějakou z dobrůtek taky odměněni. Cestou do tábora jsme se ještě zastavili na hrázi rybníka, kde jsme udělali závěrečné společné foto. No a v táboře už potom začalo balení a loučení........

Domů jsme se vraceli krásně unaveni, šťastni, plni krásných zážitků , soutěží a hlavně obohaceni o další bíglí kamarády. Poznali jsme spoustu nových a hlavně bezvadných lidiček, pro které je bígl opravdovým psím kamarádem na celý život.
Doma jsme všem vypravovali naše zážitky a hlavně naspávali přivezenou únavu. Doma na mě tak všechno dolehlo, že jsem měla zažívací potíže a celý týden jsem byla moc smutná. Moje bíglí smečka mě nepoznávala. Stále paničce říkali co to tam se mnou udělal, že to nejsem já. Většinu času jsem zamyšleně ležela. To ,jak jsem myslsela na tu početnou a krásnou bíglí smečku. Taky mi chyběli ti moji ctitelé! Najednou jsem byla zase sama. Ale podle toho co jsem zaslechla a jak panička o táboře vyprávěla, určitě příští rok pojedeme zas!

 

 

Fotky z tábora najdete ZDE