Zkoušky BZH-Hlavenec 15.4.06
Tak nastal den D. Teda ani ne tak pro mě, jako pro moji paničku. Že se něco chystá jsem už delší dobu pozorovala, ale nebylo mi jasné, k čemu najednou se mnou panička tak trenuje v lese, dělá stopu, proč mě stále někde u stromu odkládá,schovává se mi a zlobí se na mě , když na ni štěkám.Ona se mnou totiž trenovala na lovecké zkoušky BZH, které jsou tak potřebné pro moje uchovnění!
Přihlášku panička odeslala a tak nebylo vyhnutí. 15.4. jsme brzy ráno odjížděly směr Hlavenec. Páníčka jsme tentokráte raději nechaly doma, aby nás -teda paničku neznervozňoval.Cestu k Báře jsme už znaly, byly jsme si to i ní už vyzkoušet.
Do Hlavence jsme dorazily na stanovené místo, kde jsme byly první. Ale za nějakou chvíli se to začalo sjíždět a o strakáče nebyla nouze. Jak jsem je zblikla, věděla jsem že nuda rozhodně nebude! Všichni jsem se vzorně pozdravili, očuchali a za chvíli zase nasedli do auta - směr les. Spolu s námi jeli takoví pro mě divní páni, všichni ve stejných mundurech - myslivci, páni rozhodčí. V lese jsme všichni spořádaně udělali nástup a naši páníčci po myslivecku zvolali - Lovu zdar! Tak a zkoušky byly zahájeny. Byli jsme ještě rozděleny na dvě skupiny. My jsme šly na start jako první v druhé skupině - pod číslem 6.
No a tady je mé provedení zkoušek - odložení - panička si neriskla mě nechat na volno. Byla jsem ale vzorná ,pouze jednou jsem štěkla. To když opodál štěkala jedna fenka. No uznejte ,musela jsem se jí ohlásit, aby věděla, že tam není sama!. Moje panička se ale na mě zlobila. Dostala jsem tedy hodnocení 3. Jako druhou disciplínu jsem měla ukázat, jak jsem v lese poslušná. Šly jsme s paničkou přes takovou paseku. Panička mě vypustila a k sobě mě měla přivolat až budu na samotném přilehlém kousku lesa. Od ní to bylo asi tak 250 m. Hned jsem se začichala a šla po stopě , kterou jsem tam cítila. Byla jsem už hodně daleko,když najednou jsem slyšela volání paničky. No ještě jsem si počkala na druhé zavolání (co kdyby mě nechala čmuchat dál!) . Obloukem, za stálého čmuchání jsem přiběhla k paničce a vzorně předsedla. Byla jsem odměněna a na paničce jsem viděla, že má velkou radost.. Však mi to dala hodně najevo a moc mě chválila. Za předvedený výkon jsem dostala hodnocení 4 s tím, že je moc dobré, když je vidět, že mám zájem o stopu! Další v pořadí byla chůze na vodítku. To jsme zvládly opět na hodnocení 4. Jako poslední bylo dohledání černé zvěře. Tady mě panička hodně věřila, protože ví, jaký mám čuchometr - prý moc dobrý po mamině. Stopu jsem hned cítila a šla jsem po ní. Asi tak 10 m před vypuštění jsem už cítila ,,ono,, prasátko . I pan rozhodčí si toho všiml, že nasávám ze vzduchu a komentoval to:,, ta už cití a půjde najisto,,. Panička mě vypustila na stanoveném místě a já vyrazila přímo k praseti. Pořádně jsem si ho očuchala a ohlásila hlasitým štěkotem, což mi vyneslo velkou pochvalu pana rozhodčího a známku 4 + vyšší koeficient za ohlášení. No a měly jsme to za sebou a jak se říká v kapse. Panička byla moc ráda a za odměnu mi poskytla kousek opečeného buřta, který si opekla na stanovišti , kde jsme čekaly na ostatní.
U hlavenecké sochy pak proběhlo závěrečné hodnocení . Zkoušku jsme zvládly v I. ceně v počtu 213 bodů. Panička měla velikááánskou radost a já nakonec taky, protože to pro mě bylo zase nějaké to vzrůšo a zase jeden super ztrávený den mezi strakáči.!
